Snaha zhubnout je aktuální pro stále větší množství lidí. Obezitou trpí v Česku 18–21 % lidí. Hubnutí se přitom netýká jen fyzického vzhledu, ale především zdraví. A přestože všechny cesty vedou ke ztrátě kilogramů, každá z nich spouští v těle jiné procesy.
Jde to pomalu a přirozeně, nebo naopak rychle, ale za cenu větší zátěže pro organismus.
V tomto článku se podíváme na tři různé přístupy k hubnutí. Prvním je postupná a přirozená cesta, která spočívá ve zvýšení pohybové aktivity a úpravě jídelníčku. Druhým přístupem jsou výrazné dietní zásahy, typicky reprezentované například ketodietou. A třetím, stále častějším řešením, jsou léky původně určené k léčbě cukrovky, které se dnes využívají i při snižování hmotnosti.
Hubnutí pomalu, ale přirozeně
Tato cesta, jak shodit, vychází hlavně z pravidelného pohybu a vyvážené stravy s mírným kalorickým deficitem. Tělo má stále dost živin, ale díky pohybu a sníženému příjmu energie začne sahat do vlastních zásob.
Biochemicky se nejprve spotřebovává glykogen – zásobní forma glukózy uložená hlavně v játrech a svalech. Když dojde, tělo spouští lipolýzu, tedy štěpení tuků na glycerol a mastné kyseliny. Ty následně procházejí beta-oxidací v buňkách, kde se mění na acetylkoenzym A – klíčovou látku pro tvorbu energie v tzv. Krebsově cyklu.
Na začátku bývá častý hlad a únava, protože tělo přechází na nový režim. Pomáhá zaměřit se na stravu s dostatkem bílkovin, vlákniny a vitamínů, dostatečný pitný režim a kvalitní spánek. Po několika týdnech se většina lidí začne cítit lépe – fyzicky i psychicky.
Rizika: minimální. Stačí sledovat váhu a případně kontrolovat krevní cukr – zvlášť u osob s podezřením na cukrovku. Tento způsob hubnutí zároveň posiluje i celkovou kondici.
Rychlé hubnutí s dietou
Když tělu výrazně omezíme přísun sacharidů, jako je tomu třeba u ketodiety, začne velmi rychle sahat do rezerv. Nejprve dočerpá všechen glykogen – a s ním i vodu, kterou váže (i proto bývá první úbytek váhy tak výrazný). Následuje metabolický přepínač: tělo přejde na spalování tuků jako hlavní zdroj energie.
Tuk se štěpí na mastné kyseliny a v játrech z nich vznikají tzv. ketolátky – acetoacetát, β-hydroxybutyrát a aceton. Mozek je dokáže využít místo glukózy, ale jejich přebytek může být rizikový – hlavně při nahromadění acetonu (projevuje se typickým zápachem z úst).
V praxi se často objevuje tzv. keto chřipka – bolesti hlavy, podráždění, únava, trávicí potíže. Ty jsou často způsobeny nekvalitní dietní stravou s nedostatkem vlákniny. Ketodieta také mění hormonální rovnováhu – ovlivňuje hladinu inzulinu, signály hladu i náladu.
Rizika: zátěž pro ledviny kvůli vysokému příjmu bílkovin, možné zhoršení cholesterolu (nižší HDL), úbytek svalové hmoty a častý jo-jo efekt. Navíc dochází ke změně stravovacích návyků, které se mohou stát dlouhodobě neudržitelnými.
Hubnutí s léky
Léky jako semaglutid (Ozempic), liraglutid nebo tirzepatid byly původně vyvinuty pro léčbu cukrovky 2. typu. Dnes se stále častěji využívají i k redukci hmotnosti, protože ovlivňují receptory GLP-1, které hrají důležitou roli v regulaci metabolismu. Výsledkem je snížená chuť k jídlu, zpomalené vyprazdňování žaludku, zvýšená sekrece inzulinu i citlivost těla na jeho přítomnost a zároveň snížená hladina glukagonu, tedy hormonu zvyšujícího hladinu cukru v krvi. Kromě toho mají tyto látky i příznivý dopad na zánětlivé procesy a kardiovaskulární systém.
Výsledkem bývá výrazný úbytek hmotnosti – bohužel ale často nejen tukové. U řady pacientů dochází také ke ztrátě svalové hmoty, viditelným změnám v obličeji, povolení kůže nebo celkovému propadu energie. Mezi časté nežádoucí účinky patří nevolnost, nechutenství, zvracení a bolesti břicha. U některých lidí se objevují i změny nálad nebo symptomy připomínající poruchy příjmu potravy.
Proto mají tyto léky své místo pouze u pacientů se závažnou obezitou, často spojenou s dalšími zdravotními komplikacemi. Měly by být nasazovány výhradně pod lékařským dohledem jako součást komplexního léčebného přístupu.