Ledvinové nebo močové kameny – drobné, avšak klinicky významné útvary představující problém s poměrně významným výskytem v populaci. Tyto patologické struktury se často formují bez zjevných symptomů, dokud se náhle neprojeví prudkou bolestí na bedrech nebo typickým záchvatem koliky.
Urolitiáza je odborný název pro tvorbu kamenů (konkrementů) v celém močovém ústrojí, nejčastěji v ledvinách, močovodech nebo močovém měchýři.
Jak a proč kameny vznikají?
Kameny se tvoří při přesycení moči látkami, které za běžných okolností tělem bez potíží odcházejí. Jakmile se jejich koncentrace zvýší – ať už kvůli stravě, poruchám vstřebávání nebo nedostatku tekutin – začnou se tvořit krystaly a z nich postupně kameny.
Existuje několik typů urolitiázových kamenů, lišících se svým složením a mechanismem vzniku vycházejícím z odlišných metabolických či fyziologických abnormalit:
- Kalcium-oxalátové kameny – nejčastější typ, vznikající při nadbytku oxalátu za přítomnosti vápníku
- Kalcium-fosfátové kameny – méně časté, často vytvoří krystalický základ, na který se vážou oxalátové krystaly
- Uráty (kyselina močová) – způsobené vysokou koncentrací kyseliny močové v moči
- Struvity – obsahují hořčík, amonium a fosfát, typicky souvisí s infekcí močových cest
- Cystinové kameny – vzácné, geneticky podmíněné (cystinurie)
Kalcium-oxalátové kameny představují nejčastější formu urolitiázy. Oxalát je přirozeně se vyskytující látka v některých potravinách. Ve velkém množství je například ve špenátu, červené řepě, rebarboře, kakau, zelených fazolích nebo ořeších. Zároveň může v těle vznikat i jako vedlejší produkt určitých metabolických procesů, nezávisle na příjmu potravy. Tělu je tedy tento metabolit dobře známý. Oxalát se z těla vylučuje ledvinami, a to filtrací do moči. U jedince bez poruch se jeho množství částečně snižuje také činností střevních bakterií, které ho dokážou rozkládat.
U některých pacientů je však střevní mikrobiom narušen – typicky například u lidí s idiopatickými střevními záněty (IBD) jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida. Tito pacienti často trpí průjmy, poruchou vstřebávání živin a po operacích (např. po ileocékální resekci, ileostomii nebo bariatrické operaci) se u nich výrazně zvyšuje riziko tvorby ledvinových kamenů. Zatímco v běžné populaci se urolitiáza vyskytuje asi u 1,5–5 % pacientů, po resekci střeva se výskyt zvyšuje až na 16 %.
Konvenční přístupy k odstranění a prevenci kamenů
Doposud se řešení potíží s oxalátovými kameny opírala hlavně o režimová a dietní opatření, tj. dostatečný příjem tekutin, nízkooxalátovou a nízkotučnou dietu, suplementaci vápníkem, hořčíkem a citrátem nebo omezení solí. Přesto u mnoha pacientů i přes dodržování těchto doporučení dochází k opakované tvorbě kamenů.
Probiotika jako nový směr při řešení kamenů
Inovativní přístup spočívá v úpravě střevního mikrobiomu pomocí speciálně vybraných probiotik, která jsou schopná metabolizovat oxalát ještě před jeho vstřebáním do krve. Některé bakterie, například Bifidobacterium lactis nebo vybrané kmeny rodu Lactobacillus, totiž produkují enzym oxalyl-koenzym A dekarboxylázu, který oxalát účinně rozkládá přímo ve střevě.
Tento přístup testoval i profesor MUDr. Vladimír Teplan, DrSc v pilotní studii zaměřené na pacienty s recidivující kalcium-oxalátovou urolitiázou – nejčastější formou urolitiázových kamenů. Podávání probiotického přípravku ProbiONE Nephro u pacientů s IBD vedlo ke snížení vylučování oxalátu močí a v některých případech také ke zvýšení vylučování citrátu, který tvorbě kamenů brání.
Výsledky této pilotní studie naznačují, že úprava střevní mikrobioty může představovat efektivní doplněk ke klasickým léčebným metodám – obzvlášť u pacientů, u kterých dochází k poruše metabolismu oxalátu ve střevě.
Co přinese budoucnost?
Ošetření ledvinových kamenů dlouho cílila zejména na nízkooxalátovou dietu a péči o močové cesty. Dnes však víme, že další klíčovou roli v prevenci i péči může hrát také naše střevo, jeho schopnost metabolizovat oxalát a celkový stav střevního mikrobiomu.
Inovativní přístup zaměřený na modulaci střevního mikrobiomu rozšiřuje současné možnosti prevence a péče a zároveň může snížit potřebu invazivních zákroků nebo dlouhodobé medikace.
Stále více výzkumů ukazuje, že udržování rovnovážného střevního mikrobiomu může přispět ke snížení rizika recidivy urolitiázy. Probiotika tak představují nový a slibný směr, který se již nyní zkoumá nejen u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD), ale i u těch, kteří opakovaně trpí tvorbou ledvinových kamenů. A kdo ví – možná se probiotika stanou běžnou součástí doporučených preventivních a zásahových strategií pro všechny, kterým ledvinové kameny komplikují život.